Biodiverzita na Zemi napříč stamiliony let trvale nerostla. Po fázích zvyšování nastala období, kdy vznikalo méně druhů a stávající rychleji vymíraly. Poznatky o mechanismu, které potvrzují jednu z diskutovaných vědeckých teorií, přinesl výzkum fosilií provedený experty z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy (UK) a Akademie věd ČR. Za Přírodovědeckou fakultu UK o něm informoval v tiskové zprávě Michal Andrle. Studii publikoval prestižní časopis Science Advances.
Prvotní výzkumy podle UK naznačovaly, že během prvohor se počet taxonů, skupin konkrétních organismů, moc neměnil, ale po velkém vymírání na přelomu prvohor a druhohor, před 250 miliony let, diverzita trvale rostla. V posledních 20 letech ale vědci tuto teorii zpochybňovali. Některé studie naznačovaly, že biodiverzita Země je docela stabilní a existuje mechanismus, který ji reguluje. A na něj se zaměřil výzkum evolučních biologů Valentina Rineaua, Jana Smyčky a Davida Storcha z Centra pro teoretická studia.
„Ukázali jsme, že biodiverzita, v principu počet druhů, je v dlouhých geologických časových měřítkách regulovaná, takže nemůže neomezeně narůstat. Když se totiž zvýší, v dalším kroku méně druhů vzniká a více se vymírá. To už se tušilo dřív, ale my jsme ukázali, že tento regulační mechanismus je univerzální, najdeme jej u nejrůznějších skupin a ve všech geologických obdobích,“ vysvětlil jeden z vědců David Storch. Tým využil časové řady fosilií devíti skupin mořských organismů, jejichž časové řady jsou kompletnější než u suchozemských.
„Analýzy dělal můj postdoktorand Valentin Rineau, který je prvním autorem práce – získal databáze fosilních nálezů, různě je filtroval a standardizoval, a pak koukal na to, co ovlivňuje rychlost objevování se taxonů a jejich mizení ve fosilním záznamu. A právě zjistil, že nejdůležitějším faktorem, je biologická rozmanitost v předchozím období,“ uvedl Storch. „Používal nové statistické metody, které posuzují, do jaké míry lze stav v jednom časovém okamžiku, tedy třeba to, kolik druhů v ten okamžik vznikne a kolik zanikne, předpovídat na základě znalosti předchozího stavu – tedy (…) toho, kolik je tam druhů nebo jaké jsou podmínky prostředí,“ dodal výzkumník. Přímo změny prostředí měly podle výzkumu dopad jen na část zkoumaných skupin organismů.
Lidská populace spotřebuje čtvrtinu produkce ekosystémů
Z výzkumu také vyplynulo, že zatímco vznik nových taxonů reagoval na změny diverzity poměrně rychle, vymírání bylo často zpožděné až o několik milionů let. „To má zásadní dopad na porozumění potenciálním následkům současné krize biodiverzity. Je možné, že současné změny budou mít následky po velmi dlouhé období v budoucnosti,“ uvedl Storch. Autoři totiž spekulují, že tento mechanismus je způsoben tím, že pokud je na planetě množství zdrojů omezené, zvýšení počtu druhů nutně provází zmenšení jejich populací, což vede k vyššímu riziku vymření a k obtížnějšímu uchycení nových druhů. Jen lidská populace přitom podle odhadů spotřebuje více než čtvrtinu primární produkce ekosystémů.
AN
Zdroje a obrázky: science advances; worldislandinfo
Napsat komentář