Taro bramboračka
Ingredience:
Taro brambora; mrkev; cibule; 1/2 petržele; kousek celeru (stejné množství jako petržele); hrnek sušených hub; 2 stroužky česneku; 1 lžíce oleje; špetka soli; 3/4 litru zeleninového vývaru nebo horké vody; lžíce sojové omáčky; lžíce umeocta; koření (lžička majoránky, 3 kuličky pepře, 2 bobkové listy, 3 kuličky jalovce, lžička mletého kmínu, 3 kuličky nového koření.
Postup:
Houby zalijeme horkou vodou nebo vývarem a necháme asi 20 minut nasáknout. Dáme ohřát zeleninový vývar a očistíme zeleninu. Cibuli nakrájíme na jemné kostičky, petržel, mrkev a celer na malé hranolky, taro brambor na kostičky.
Na dno hrnce dáme olej, přidáme nakrájenou cibuli, lehce posolíme a krátce orestujeme. Po chvíli přidáme mrkev, petržel, celer, taro brambor, kmín, bobkové listy a kuličky koření. Za občasného míchání zeleninu orestujeme.
Přidáme namočené houby, sojovou omáčku a vývar/vodu. Vaříme cca 20 minut do změknutí zeleniny a hub. Když je zelenina měkká, přidáme prolisovaný česnek a majoránku. Necháme ještě lehce povařit a vypneme. Pokud je potřeba, přidáme umeocet, aby polévka dostala říz. (Poznámka: Taro brambor dodá polévce sladkou chuť, proto přidáváme sojovou omáčku a umeocet. Vše však s mírou, dle potřeby.)
Dobrou chuť!
Taro bramboračka – Recepty a vaření
Taro kořen
Taro kořen je rostlina, která svým vzhledem krapet připomíná řepu. Ačkoli ještě nepatří mezi známé plodiny, je to poměrně univerzální zelenina, která už je dostupná i v našich obchodech. Pokud vám zachutná, máme pro vás dobrou zprávu: vypěstovat si ji můžete i u vás na zahradě nebo i v květináči. Jedná se o kořen rostliny známé jako kolokázie jedlá, která roste v tropických a subtropických oblastech
Brambory tropů
Taro kořen je známý také pod označením „brambory tropů“, což vystihuje jeho použití. Říká se, že se jedná o jednu z prvních rostlin, kterou kdy lidstvo pěstovalo. Dnes se pěstuje na bahnitých polích v Oceánii, Asii i Africe. Pokud byste chtěli ochutnat hlízy, můžete je sehnat v asijských obchodech s potravinami nebo samozřejmě také přes internet.
Taro kořen za syrova jedovatý
Hlízy mají po rozkrojení bílou až jemně dožluta zabarvenou dužinu. Jeden plod může vážit od 50 g až do 5 kg. Konzumují se výhradně vařené, protože zasyrova obsahují kyselinu šťavelovou ve velkém množství – a ta je pro náš organismus jedovatá. Není to nic, čeho bychom se měli bát, protože například i rebarbora obsahuje takové množství kyseliny šťavelové. Po převaření se jedovatost ztrácí, ale vodu po vaření je třeba vylít.
Jak hlízy konzumovat?
Podobně jako brambory: můžete je smažit, vařit i péct (prý se jejich chuť blíží chuti pečených jedlých kaštanů). Připravovat z něj můžete polévky (pozor, je potřeba je vařit zvlášť), saláty, kaši, ale i sladké dezerty. Sušený taro kořen se používá na výrobu mouky nebo škrobu. Mladé listy rostliny jsou bohaté na vitamín C a připravují se obdobným způsobem, jako třeba špenát.
Obrázek: Shutterstock
Napsat komentář