Rusko se připojuje ke skupině zemí, která zahrnuje Čínu, Spojené státy americké a Evropskou unii, které pracují na vývoji digitální měny CBDC, chce digitální Rubl. Očekává se, že regulační rámec projektu digitálního Rublu bude připraven v lednu 2022, úřady předpokládají plné využití tohoto nového platebního nástroje do roku 2030.
Ruská vláda plánuje zahájit testování digitálního Rublu na začátku roku 2022 po dohodě mezi ministerstvem hospodářského rozvoje, centrální bankou a ruskou Státní dumou. Projekt je součástí Strategie rozvoje finančního trhu, kterou zveřejnila ruská vláda 13. září. Jedním z hlavních cílů projektu je zastavit postup používání kryptoměn v zemi a usnadnit platební styk.
„Na základě výsledků tohoto pilotního testu bude vypracován plán pro zavedení digitálního rublu a také nezbytné úpravy legislativy,“ uvedla centrální banka. Do prosince letošního roku by měl být prototyp platformy pro používání digitálního Rublu hotový. Vývoj a spuštění ruské digitální měny CBDC bude probíhat v několika fázích. Postupně se bude rozšiřovat typ operací a narůstat počet účastníků projektu, do kterého je zatím zapojeno asi 12 ruských finančních institucí.
Legislativa v této věci by měla podle šéfa výboru pro finanční trh Státní dumy Anatoli Aksákova vstoupit v platnost v lednu příštího roku souběžně s rozvojem projektu. Zavedení digitálního rublu bude vyžadovat schválení zvláštní legislativy, uvedlo ministerstvo hospodářského rozvoje. „Přinejmenším je třeba říci, že digitálním Rublem bude možné platit na rozdíl od běžných digitálních měn,“ řekl Alexej Minajev, zástupce ředitele odboru rozvoje digitální ekonomiky ministerstva hospodářství.
Koexistence digitálních a tradičních peněz
Bude reformováno nejméně osm federálních zákonů a pět dalších zákonů, aby se vytvořil nezbytný právní rámec, včetně daňového, rozpočtového, občanského, trestního a správního zákoníku. Aksákov upřesnil, že legislativa bude uvažovat se stejnými právy pro držitele fiat peněz a digitálních peněz.
Digitální rubl se stane doplňkovým platebním prostředkem, ale také uchovatelem hodnoty a nástrojem spoření. To znamená, že bude mít stejné funkce jako bankovky a mince. Zákonodárce dodal, že nová forma peněz zaručí „bezproblémový“ platební prostor a „jednoduchost převoditelnosti rublu z jedné formy do druhé“. Podle Minaeva je v současnosti celosvětový trend směrem k vydávání digitálních měn centrálních bank.
Minaev poznamenal, že tato iniciativa má velmi málo společného s kryptoměnami. I když pravdou je, že v Rusku a po celém světě roste používání soukromých kryptoměn. Projekt vydání digitálního Rublu byl oznámen poté, co ředitel Úřadu pro mezinárodní platby požádal centrální banky, aby urychlily proces rozvoje svých CBDC.
Omezení používání kryptoměn
V reakci na to centrální banky nejprůmyslovějších zemí, včetně Číny, Spojených států a Evropské unie, pracují na vývoji svých příslušných digitálních měn. Začlenění digitální fiat měny do ruské ekonomiky se snaží omezit rostoucí používání kryptoměn v zemi. Čínská vláda dělá něco podobného s implementací digitálního jüanu, která je již v poměrně pokročilé fázi.
Ruští regulátoři považují kryptoměny za náhražky peněz a snaží se přimět stát, aby konkuroval soukromým penězům. Stejně jako Čína je i ruské ministerstvo financí toho názoru, že kryptoměny podporují praní špinavých peněz a brání makroekonomické politice.
Prostřednictvím projektu digitálního Rublu vláda doufá, že vydá nové finanční nástroje. Úřady věří, že se jim podaří zvýšit dostupnost stávajících bankovních služeb a snížit transakční náklady. Věří, že digitální Rubl přispěje k lepšímu zvládání finančních krizí a inflace.
Nelítostná konkurence platebních nástrojů
Okamžitá předpověď analytiků je, že tyto dvě formy peněz budou od nynějška koexistovat. Kryptoměny a plány vydávání digitálních peněz CBDC v mnoha zemích naznačují, že konkurence mezi oběma platebními nástroji bude nelítostná.
CBDC – Digitální měny centrálních bank
Digitální měny centrálních bank (Central Bank Digital Currencies, CBDC) jsou tématem, které se v posledních letech dostalo do popředí zájmu mnohých centrálních bank. Ve většině případů se jedná o teoretický výzkum či pilotní testování, objevil se však již i první případ praktické implementace. V tomto článku diskutujeme základní charakteristiky konceptu CBDC, jeho potenciální dopady a přístup vybraných centrálních bank.
V současné době mohou domácnosti či podniky držet své likvidní peněžní prostředky buď fyzicky ve formě hotovosti, která je z účetního pohledu závazkem, resp. pasivem centrální banky, nebo elektronicky ve formě bankovních vkladů, kde se jedná o závazek příslušné komerční banky. CBDC pak představují potenciální možnost držet peníze, které jsou závazkem centrální banky, ovšem v elektronické podobě. Inspirací pro diskuze o CBDC byl rozvoj kryptoaktiv, z nichž nejznámější je Bitcoin.
Oba koncepty se však od sebe značně liší. CBDC by – na rozdíl od kryptoaktiv – byly denominovány v oficiální měně daného státu, byly by zákonným platidlem a byly by směnitelné za jiné formy peněz (hotovost, bankovní depozita) v poměru jedna ku jedné. Využití technologie tzv. distribuované účetní knihy/distribuovaných záznamů (distributed ledger technology, DLT), typické pro kryptoaktiva, také není nutnou podmínkou pro zavedení CBDC a představuje pouze jednu z možných technologických variant jejich konkrétní implementace
Základní vlastnosti CBDC
CBDC představují potenciální inovaci platebního systému. Jejich cílem je nabídnout rychlou, nákladově efektivní, spolehlivou a odolnou infrastrukturu platebního styku v prostředí rostoucí digitalizace ekonomiky. CBDC by také mohly z pohledu centrální banky reagovat na klesající význam hotovosti v některých zemích.2 V případě marginalizace hotovosti by představovaly alternativní možnost držet část peněžních prostředků ve formě účetní pohledávky za centrální bankou a tedy zcela bezrizikově; zároveň by přitom nabízely výhody elektronických plateb, které hotovosti chybí.
V rozvojových zemích by CBDC mohly zvýšit tzv. finanční inkluzi, tedy řešit otázku nerovného přístupu k finančním službám a platebnímu styku, tj. problém, že značná část obyvatelstva nemá přístup ke standardním službám komerčních bank. Zde by však musel být systém navržen tak, aby řešil samotné příčiny tohoto problému. Koordinované přijetí CBDC většinou vyspělých států by pak mohlo zrychlit a zjednodušit mezinárodní platby, které jsou v současnosti podstatně složitější a v důsledku i pomalejší a nákladnější oproti platbám vnitrostátním (BIS, 2020).
CBDC si nelze představovat jako jednoznačně vymezený pojem s jasně definovanými detailními charakteristikami. Naopak, celý koncept obsahuje spoustu návrhů a variant, v jakých by mohl být realizován. Mezi centrálními bankami postupně dochází k určité shodě na základních principech, ovšem spousta otázek zůstává stále otevřených. Úplnou shodu na jednotlivých parametrech CBDC pak nelze očekávat ani do budoucna, jelikož optimální nastavení systému záleží na specifických vlastnostech každé ekonomiky a na konkrétní motivaci k přijetí CBDC v každé zemi. Značná flexibilita v jeho nastavení znamená mnoho příležitostí, ale také řadu rizik a překážek, které je před případným zavedením CBDC potřeba důkladně zvážit.
Základními variantami CBDC jsou velkoobchodní versus retailové provedení, kdy pouze druhý typ by byl přístupný pro všechny ekonomické subjekty. V tomto článku se soustředíme zejména na retailovou verzi, která představuje větší potenciální zásah do platebního a ekonomického systému. Tato verze je také více v popředí zájmu většiny centrálních bank.
Zavedení CBDC by neznamenalo, že by celý systém musela nutně provozovat centrální banka. BoE (2020) nabízí model, v němž centrální banka provozuje klíčovou infrastrukturu, ovšem uživatelé využívají systém CBDC skrze soukromé poskytovatele platebních služeb, kteří mohou nabízet i doplňkové služby.
Jednou z dalších důležitých otázek je úročení CBDC. Neúročené CBDC představují bližší substitut hotovosti, úročení CBDC by však dávalo centrální bance větší flexibilitu a přinášelo by nové možnosti v oblasti měnové politiky. Vyšší atraktivita CBDC skrze úročení by však také zesilovala riziko pro finanční stabilitu (viz diskuze o makroekonomických dopadech níže). Související možností je nastavení limitů aplikovaných na účty CBDC (limity maximálního celkového množství prostředků na účtu či na velikost jednotlivé transakce) tak, aby byl tento nástroj využíván k samotnému platebnímu styku, ale aby zcela nevytlačil bankovní depozita.3
Ačkoli neexistuje jeden všeobecně přijímaný model CBDC, zainteresované centrální banky definovaly alespoň základní principy, které by systém měl splňovat (viz např. BoE (2020), BIS (2020), ECB (2020)). Mezi ně patří vysoká bezpečnost a odolnost systému vůči technickým výpadkům i kybernetickým útokům, jeho nepřetržitá dostupnost, rychlost a efektivita, jednoduchost umožňující využívání i osobám s nízkými technologickými schopnostmi, či flexibilita vůči dalšímu rozvoji technologií. Dále by si měl systém umět poradit s možnými narůstajícími objemy plateb, měl by být kompatibilní s jinými platebními systémy a měl by rozdělit související agendu mezi centrální banku a soukromé subjekty tak, aby došlo k efektivnímu využití expertíz obou sektorů.
Optimálně by měl systém alespoň v nějaké míře umožňovat také offline platby. Systém by měl bránit praní špinavých peněz či financování terorismu, ale v rámci toho zároveň poskytovat co nejvyšší možnou míru anonymity. Některé z těchto principů jsou částečně protichůdné a jejich naplnění zároveň a zcela tak není reálné. Množství zmíněných principů a souvisejících dosud nezodpovězených otázek ukazuje, jak velké množství práce ještě centrální banky čeká před případným zavedením CBDC – a to zejména v těch zemích, kde již současný platební systém funguje na relativně vysoké úrovni a představuje tak pro CBDC poměrně vysoko nastavenou laťku. Dalším problémem je také legislativní ukotvení CBDC, protože mnohým centrálním bankám zákon zatím ani neumožňuje CBDC vydat (neboť legislativa je obvykle starší než samotný koncept CBDC).
AN
Zdroje a obrázky: investing; čnb; remix shutterstock
Napsat komentář